1.10
yklorájem Podralsko 1.10.
Závěr letošního fantastického babího léta, plného barev a slunce jsme se rozhodli využít naplno a naplánovali si tři dny sportování na severu Čech. Začínáme sobotou a závodem Spinfitu Liberec, Cyklorájem Podralsko. V propozicích je psáno 50km / 200m převýšení. No dobrá...
Závody s počtem účastníků kolem 200 jsou atmosférou a rychlostí organizace téměř ideálním podnikem. Už se nedá říct, že se sejde jen pár bláznů na kolech a zároveň se na nic nečeká extrémně dlouho. Zázemí u rybníka ve Stráži pod Ralskem je parádní a start přímo z pláže je zážitkem sám o sobě.
Parametry závodu jasně favorizují tempařské typy závodníků, povrch je téměř výhradně asfalt a tak nebylo divu, že mezi favority závodu patřili silničáři v čele s Tomášem Vitáčkem a Lukášem a Lubošem Tomanovými. Já jsem se trochu obával jízdy vysokou rychlostí ve velkém balíku, zatímco Šárka se vyloženě těšila a jako bývalá silničářka si dost věřila na vítězství.
Prvních 50 míst bylo vyhrazeno pro závodníky z minulého ročníku a divoké karty. Tuto iniciativu pořadatelů chválím, nenutí to závodníky stát dlouhé minuty nečinně na startu jen, aby si zajistili pozici.
Po startovním výstřelu se záhy najíždí na asfalt a po chvíli se začíná lehce stoupat. Posunuji se na čelo závodu a chci to co nejvíce roztrhat i za cenu ztráty sil do dalšího průběhu závodu. První výjezd a sjezd jedu naplno úplnou špic závodu. Záměr se daří jen z části, z hlavního pole nás zbylo 13. Snažím se skupinu organizovat na střídání, ale je zde vyloženě neochota jit na špic od favoritů závodu a slabší jezdci zase na čele jedou extrémně pomalu. Nezbývá mi než se smířit s touto situací a zhruba ve 4řech odtáhneme celý závod. Beru to tedy jako dobrý trénink intervalů, je mi jasné, že sám nic nezmůžu, párkrát jsem zkusil odjet, ale bez výsledku.
Jak se blížíme k cíli, narůstá nervozita a dopředu se tlačí přesně ti, kteří se celý závod zašívali vzadu. Klasika. Korunu tomu nasadí cca 300metrů před cílem panelová překážka, která se dá objet jen volně po jedné straně, případně překonat téměř nulovou rychlostí napřímo. V reálu nás tam přilítla 6ti členná skupinka rychlostí cca 40km/h, kterou pak na výjezdu Luboš lehce zakotvil, aby dal náskok Lukášovi do spurta. To, že oba při závodě absolutně nespolupracovali na tempu je jen třešničkou na dortu. Než jsme se všichni protlačili, dolítlo nás dalších 7 závodníků. Potom už s tím nešlo moc udělat a v cíli mi patřila 5tá příčka a druhá v kategorii.
Ve finále jsem spokojen, protože se mi jelo dobře a samotný průběh mě bavil. Proti propozicím jsme najeli 56km a nastoupali 580metrů, to vše za 1,37 při průměrných tepech 164. Průměr 34,5km/h je na bikový závod poměrně drsné číslo.
Šárka dojela do cíle vysmátá zhruba 10 minut po mě, celý závod jela ve větší skupince a nijak zvlášť se kromě úvodních stoupání nemusela kousat. Jako první žena absolutně, tentokrát porazila Lucku Mullerovou a Lucku Vláškovou a potvrdila, že tempařské tratě s menším převýšením jí opravdu sedí.
